Česká vánoční tradice

Na kouzlo tradičních českých Vánoc nedáme dopustit. Je to patrně nejvýznamnější rodinný svátek v roce. Čas oslav narození Ježíška, vzájemného obdarovávání a pojídání cukroví se udržuje ve většině českých rodin už několik generací.

V českých zemích se objevil vánoční stromek poprvé patrně v roce 1812, když ho vyzdobil ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich na svém libeňském zámečku. Nový zvyk se ujal nejprve v bohatých měšťanských rodinách a teprve později dorazil i na venkov. Ovšem vánoční tradice jako taková je mnohem starší.

Mnich Jan z Holešova popsal už okolo roku 1400 nejběžnější štědrovečerní tradice na našem území. Dokázali byste je odhadnout? Byly to půst, pohoštění, almužna, vzájemné obdarování, příprava bílého pečiva v podobě pletence, krájení ovoce, chození na koledu a kladení slámy na podlahu.

Kromě té slámy na podlaze se toho moc nezměnilo, což? I když chcete mít všude uklizeno a nazdobeno, zkuste to stihnout v průběhu Adventu. Na Štědrý den neperte prádlo ani ho nevěšte a nemělo by se ani zametat, přináší to smůlu. Raději si předem kupte nový ubrus, prostírání nebo záclony, aby měly Vánoce tu pravou sváteční atmosféru. Zapalte oheň v krbu nebo alespoň pár svíček a udělejte si na sebe čas.

       

Šupiny z kapra schovejte pod talíře, aby zajistily hojnost příští rok. Pokud doma pečete nejen vánočku, ale i svůj vlastní chléb, položte pecen do rohu stolu. Budete mít podle tradice celý rok co do úst. Celkový dojem ze slavnostní tabule podtrhne tichá hudba. Schovejte mobilní telefony, vypněte televizi a poslouchejte jeden druhého. Aspoň do chvíle, kdy zazvoní Ježíšek a nastane ten pravý vánoční mumraj pod stromečkem.

Vánoce mohou být skutečný čas radosti a veselosti, pokud si ho sami nezničíme přílišnou touhou po dokonalosti, hmotných dárcích a velkými očekáváními. Zkusme trochu ubrat z nároků materiálního světa a trochu více se snažit, aby všem bylo dobře u srdíčka, a Vánoce budou i letos úplně v pohodě.